METZ - Up On Gravity Hill
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Klasická a metalová hudební tvorba, nebo chcete-li metalové hudební postupy a nástroje a jejich vesměs akustické klasické protějšky, se spolu čím dál tím více mazlí, předhánějí se, zápasí spolu a poté se láskyplně podpírají, vystavují se na obdiv, obnažují své nejintimnější partie, ale ponejvíce spolu v pevném svazku vnitřní krásy, melancholického napětí, srdeční hry a nezdolné síly vytvářejí nevšední a úctyhodné kompozice – nerosty majestátní hory, která je obohacena o další drahokam – Reflections Of The I.
Arcturus, Mayhem, Kovenant, Tritonus a Khold, známé to názvy kovových, vesměs černě smýšlejících spolků, jsou nejčastěji spojovány se jmény tvůrců nové mozkové obrazotvorné revoluce, kterou má na svědomí seskupení známých metalových tváří pod ne mnoho známým názvem Winds. Lars Eric Si, jehož hlas, jakkoli nadsazeně dramatický, vás s každým dalším poslechem přerůstá, Carl August Tidemann, jehož úctyhodné kouzlící ruce napadají chvějící se kytarové struny, Jan Axel von Blomberg, který, po vyslovení jména jeho umělecké přezdívky Hellhammer, snad ani nepotřebuje představit a Andy Winter, jehož procítěná klavírní hra svírá nejedno lidské bijící srdce, jsou ansámblem zasvěcených profesionálů, jejichž debut silou několikatunové lokomotivy a zároveň něhou hřejivého letního vánku dokáže naplnit prázdnou mysl ubohé lidské bytosti nejistými existencionálními vizemi zaprodané lidské rasy.
Tato kolekce spalujícího letního horka, podzimního melancholického větru, ledově sněhových zimních závějí a vlhké čistoty jarního deště přinášejícího klamnou naději, je skutečně důstojnou kombinací klasické hudby a rockového, resp. metalového cítění, to vše prezentováno neoblomnou hráčskou dovedností. Pasáže čistých klasických postupů prostřídávány s party, jímž vévodí progresivně laděná elektrická kytara, vám budou celou hodinu připomínat onu tenkou nitku lidského bytí. Nad tesknou hladinou orchestrální kompozice členů filharmonického orchestru z Osla se nese zejména mistrovská, progrocková kytara virtuóza Tidemanna, jehož kytarová staccata, temné riffy a zejména sólové vyhrávky, jejichž nálada jde ruku v ruce s klasičtějšími strunnými nástroji, bezesporu nadchnou i zasvěcenější posluchače. Jakkoli jsou všudypřítomné ruce černého pána Hellhammera zvyklé na rychlejší a přímočařejší údery, na tomto albu opět dokazuje, že jeho bubenické ego je schopno výborně zahrát jakoukoliv formu moderní hudby. Čistý, procítěný a impozantní zpěv Larse se neohroženě probíjí instrumentálními pasážemi této vskutku neobyčejné kompozice, o jejíž čistou produkci se zasloužil poslední, avšak nejdůležitější člen tohoto základního kvarteta. Andy Winter je nejen autorem většiny alba, ale také klavírní mág, jehož světelná klavírní preludia se rozhodně nekrčí ve stínu ostatních nástrojů a zejména v instrumentálních skladbách připomíná svou nesestřelitelnou úlohu. Andyho závěrečná prstokladová procházka, která nechává uši a mozek vzpomenout na geniální Rachmaninův koncert č.2, uzavírá tento výtvor velice impozantně. Někteří se ovšem dočkají i přídavku v podobě pěti skladeb (z mini CD „Of Entity And Mind“), které, ač založeny na stejných mozkových sněních, přece jen dávají znát jinou dobu vzniku, zejména použitím digitálních zvuků klasických nástrojů a výraznější akustické kytary. Dohromady však tyto věkově odlišné materiály mají onu nadlidskou moc, která kupříkladu dokáže řídit umělcovy ruce při tvorbě tak úctyhodné albové malby.
Pro mnohé jistě nedostatečně metalové, pro jiné čarovně progresivní, pro některé jen výborné skloubení zasněné klasiky a metalové zpupnosti. Každopádně však album pro lidi s otevřenou myslí a srdcem. Album plné technické stability a hudební vyzrálosti. Habemus duas aures, sed unum os, ut plura audiamus quam loquamur - Máme dvě uši, ale jen jedna ústa, abychom více slyšeli než mluvili. Tedy zmlkněte, poslouchejte a nechte se unášet …
9 / 10
Lars Eric Si
- vokály,basa
Carl August Tidemann
- kytary
Jan Axel von Blomberg
- bicí
Andy Winter
- klavír,klávesy
Drajevolitch
- hlas
Vegard Johnsen
- housle
Stig Ove Ore
- viola
Hans Josef Groh
- cello
1. Clarity
2. Realization
3. Of Divine Nature
4. Transition
5. Passion's Quest
6. Reason's Desire
7. Premonition
8. Remnants Of Beauty
9. Existence
10. Continuance
11. Predominance
12. Inception Perspective
13. In All Reflections
14. Bloodstained And Sworn
15. Mirrored In Time
16. An Eternity Of Dreams
Prominence And Demise (2007)
The Imaginary Direction Of Time (2004)
Reflections Of The I (2002)
Of Entity And Mind (miniCD) (2001)
Vydáno: 2002
Vydavatel: The End Records/Avantgarde Music
Produkce: Andy Winter
Studio: Top-Room Studio
-bez slovního hodnocení-
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.